Když jsem se v Praze začal setkávat s novými českými přáteli, všiml jsem si některých odlišností oproti USA. Když jsem se vrátil do USA, abych se znovu setkal se svými přáteli, tyto kulturní rozdíly opravdu vynikly. Některé rozdíly se ovšem možná týkají jen osobnosti daného člověka. 

Za posledních 10 let jsem se naučil přizpůsobit svá očekávání jiné kultuře, být při navazování přátelství trpělivější a používat dobře načasované české fráze k navazování přátelství nových. To, co jsem vypozoroval a naučil se, nemá být nějakým univerzálním receptem, ale mohu vám poskytnout určité postřehy pro vaše případná nová přátelství.

Je snadné najít si přátele, kteří mluví vaším rodným jazykem. Já jsem se však chtěl přátelit s rodilými mluvčími. Pokud jsem tu měl žít, chtěl jsem se cítit součástí zdejšího života. 

Někdo z USA mi vyprávěl, jak těžké pro něj bylo navázat přátelství s Čechem. Jak se mi moji čeští přátelé v průběhu let svěřovali se svými životy, zjistil jsem, že každý má spoustu jiných aktivit a povinností.  

Češi mívají velmi blízké vztahy s rodinou, zejména s prarodiči, a s kamarády ze základní, střední a vysoké školy. V USA jsem byla zvyklý volat jen rodičům. Ale tady si Češi udělají čas a navštěvují své rodiče a prarodiče, někdy i každý víkend. Na setkání s vámi jim tak zbývají jen všední dny. Ale pokud mají blízké přátele ze školy nebo z univerzity, tak se často setkávají s nimi. Takže je těžké se někomu vměstnat do už tak nabitého společenského kalendáře.

Když jsem se sem přistěhoval, bylo snazší navázat přátelství s Čechy, kteří si chtěli procvičit angličtinu. Měli motivaci naplánovat si čas na zlepšení svých znalostí angličtiny. Od té doby, co jsem se sem přistěhoval, se často setkávám s lidmi na webu conversationexchange.com, s nimiž se už mnoho let kamarádím. 

Abychom se v těchto přátelských vztazích orientovali, podělím se s vámi o několik dalších postřehů - kulturních nebo třeba jen osobních, a o několik užitečných jazykových frází.

Domlouvání schůzky

Jakmile jsem navázal nějaký vztah a několikrát jsem se setkal, při různých příležitostech, s jednotlivými přáteli, často jsem jim napsal e-mail nebo zprávu s nabídkou setkání na oběd, čaj nebo něco podobného. Uplynulo několik dní a žádná odpověď. 

Při prvních setkáních s novými českými přáteli jsem měl obavu, a tak jsem napsal znovu a oni mi zase odpověděli, že nemají čas. Zvláštní, pomyslel jsem si. Proč prostě neodepsali a nenavrhli jiný den? Když se to stalo příště se stejnou osobou, věděl jsem, co to znamená. Říkal jsem si ok, je to jejich styl, jejich osobnost. Ale stalo se to i u další osoby. Nevím, jestli je to kulturní nebo osobnostní záležitost dotyčného člověka. Ale jak už jsem zmínil, Češi mají nabitý život. Není to nic osobního. Zkoušejte to vytrvale dál.

Fráze, které vám vykouzlí úsměv na tváři

Poměrně často se mi stává, že na konci setkání s českým kamarádem a v touze po dalším setkání, navrhnu možnost výletu nebo dalšího setkání. Někdy se stane, že řeknou Uvidíme. Doslova se to překládá jako We’ll see, ale zamýšlený význam je Let's wait and see. Opět to není nic osobního. Když ho použijete, určitě se na vás druhá osoba také usměje, i když zrovna nevíte, jestli a kdy se znovu setkáte.

Pokud se však s kamarádem domluvíte na termínu, kdy se znovu setkáte, řeknete Těším se (I’m looking forward to it). Lze to použít i na konci e-mailu nebo v textové zprávě.

Než se rozloučíte a půjdete každý svou cestou, existuje několik dalších frází, které vám vykouzlí úsměv na tváři. V závislosti na tom, o co se s vámi podělili, můžete říct: At' se daří, nebo Drž se. 

At' se daří znamená něco jako Keep doing what you’re doing. Používám tuto frázi, když se druhá osoba podělí o to, co dělá a vyzdvihne na tom něco pozitivního. Naproti tomu řeknu Drž se, což znamená Hang in there pro ty případy, kdy prožívá nelehkou dobu a potřebuje najít cestu, jak těžkosti překonat.

Pozváni přátel na návštěvu

Ve srovnání s USA není pozvání nového kamaráda na návštěvu k vám domů tak běžné. Vzpomínám si na doby, kdy jsem se v USA s někým seznámil na nějaké večerní společenské akci a pozval ho k sobě na někdy brzy na večeři. To je tady v České republice poměrně neobvyklé. 

Když vás kamarád pozve k sobě na večeř, ie to vlastně docela významné gesto. Není to jen tak obyčejné pozvání. Samozřejmě, že s randěním je to jiné, jestli mi rozumíte. Když je to ale “jen” s kamarádem, je pozvání do soukromí jeho domova způsobem, jak vyjádřit vlastní mínění o vašem přátelství. Stejně jako v USA pak donesu víno, květiny pro jeho partnerku nebo manželku, nebo se nabídnu, že přinesu dezert. Ale kromě toho může být takové gesto u českého člověka i známkou pro dlouhodobější přátelství. Takoví přátelé pak pro mne mají větší prioritu v tom smyslu, že je na mně, abych danému přátelství věnoval pozornost a svědomitě o ně pečoval.