Autor: Mark Shimada

Po pěti letech života v Praze jsem se vrátil do USA. Vstoupil jsem do kavárny a chtěl jsem ženě u pultu říct "Dobrý den". A poté, co jsem si pochutnal na čaji a zákusku, jsem chtěl při odchodu říct "Na shledanou" (Goodbye). Nějakou dobu jsem měl toto nutkání, když jsem vešel do každé restaurace, obchodu s potravinami, kavárny nebo obchodu.

Připadal jsem si v USA jako Čech. Takové momenty zvýrazňují kulturní rozdíly, které se týkají jazyka.

Američtí přátelé mi říkali, že je těžké se s Čechy spřátelit. Dokonce bych řekl, že existují kulturní rozdíly, pokud jde o přátelství. Vhodné používání jazyka vám dá šanci na navázání přátelství. V opačném případě je možné, že vaše zprávy nebo e-maily budou příjemci ignorovat. V průběhu let jsem se naučil, že existuje několik důležitých kulturních a jazykových zásad, abyste uspěli v navazování přátelství.

Lidé v USA jsou povětšinou docela přátelští. I po tak dlouhé době, co už žiji v Praze, se přesto stále přistihuji, že se někdy zachovám nevhodně.

V našem činžovním domě bydlí mladý muž, který je synem kamaráda mého partnera. Vždycky je velmi přátelský a říká "Ahoj". A tak, chtěje být také přátelský a neformální, řeknu “Čau". Ale ve skutečnosti jsem měl říct "Zdravím", nebo jen "Ahoj". Můj mozek je prostě zvyklý být přátelský, místo aby se řídil kulturními normami. Takže teď jsem nejspíš onálepkován jako “ten Američan seshora" místo jako "Mark".

V této jedné situaci můžete vysledovat kulturní normu týkající se pozdravů, které se tu říká "tykání" (neformální) a "vykání" (formální). Ale kromě těchto jazykových norem je další opravdu důležitou součástí kontext. V jaké situaci se nacházíte? Je třeba uplatnit obojí. Budete-li dbát na kontext a vhodný jazyk, získáte si respekt a budete se cítit součástí kultury.

Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Když nejste hned “správně" přátelští, máte víc času na budování skutečného přátelství. Jakmile se vaše přátelství prokouše k správnému používání neformálních pozdravů a jazyka, je pravděpodobné, že budete přáteli po zbytek života. Abyste však tuto šanci měli, je třeba poznat, že na kulturních normách a společenském kontext záleží.

Jaký pozdrav a kdy?

Na začátku navazování přátelství se první norma týká věku, kdo je mladší a kdo starší. Věděl jsem o používání pozdravů "Dobrý den" a "Na shledanou” při setkání se staršími lidmi nebo s lidmi, které jsem neznal. Ale nebylo to tak jasné, když šlo o navazování přátelství s mladšími nebo staršími.

Při prvním setkání s kýmkoli v jakémkoli veřejném prostředí vždy používejte "Dobrý den" a "Na shledanou". Tečka. (Poznámka: Říká se to i při vstupu do barů a klubů.) Je to zdvořilé a uctivé a dáte tak najevo, že umíte alespoň trochu vyslovovat a mluvit česky. Je to důležité zejména v obchodech s potravinami, restauracích, kavárnách, na veřejných místech a v nákupních centrech.

Po prvním setkání, pokud se jedná o starší osobu, bych tyto fráze používal dál. I s rodiči přátel tyto fráze stále používám. Je to uctivé. Až když začnou oni říkat "ahoj", pak bych následoval jejich příkladu. Až se v češtině dostatečně zdokonalíte, možná vás dokonce požádají, abyste se chovali neformálněji a používali “tykání” i ve slovesných frázích. Až se s češtinou dostane na tuto úroveň, pak jste se opravdu stali součástí kultury. Do té doby se však držte uctivého chování ke starším nebo cizím lidem.

Pokud se jedná o osobu vašeho věku nebo mladší, používal bych tyto pozdravy i nadále do doby, než budete mít pocit, že jste se opravdu poznali. Pak používejte “Ahoj", a to třeba i dřív, než vás k tomu druhá osoba sama vyzv. P/ak je zcela bezpečné používat "Ahoj".

U těchto jazykových norem je důležité, aby jazyk nezměnil to, kým jste. Být formální neznamená, že musíte být méně přátelští. Je to jen určitá úroveň kulturní přiměřenosti, přičemž stále zůstáváte přátelští - takoví, jací doufám jst

Ale i když máte pocit, že vaše přátelství je na takové úrovni, že byste v USA použili "Hey", vyhněte se používání "Čau". "Čau" používám pouze tehdy, když to druhá osoba udělá jako první. Tak vím, že je to přijatelné. Ve skutečnosti s mnoha svými přáteli přecházíme mezi "Ahoj" a "Čau".

"Čus" je ještě jedna fráze, kterou můžete slyšet mezi mladými přáteli. Je to opravdu, ale opravdu neformální. I tady bych se řídil tím, jak vás zdraví ostatní. Pokud to říkají oni, následujte je a používejte to také. Pokud ne, pak se nesnažte být přátelštější tím, že ji použijete. Takhle česká kultura nefunguje. Přátelství se spíše zaslouží a získá, než že by bylo samozřejmostí.

Podle formy pozdravu se samozřejmě musíte řídit gramatickými pravidly pro "tykání" (neformální) a "vykání" (formální), opět v závislosti na věku a kontextu. S lidmi staršími než vy nebo na veřejných místech "Dobrý den" znamená, že vždy použijete "vykání". S "Ahoj" použijete "tykání".

Ještě jsem nezažil přátelství, kdy bych sám chtěl změnit vztah z "vykání" na "tykání". Ale vypozoroval jsem, že to občas inicioval můj partner. Já zatím neumím česky natolik dobře, abych cítil jistotu, že to udělám sám. Do té doby radím, abyste se nechali vést druhým člověkem. Když on nebo ona do přejde do neformální podoby, můžete oslovování změnit i vy.

Rozvíjení přátelství s Čechy je jiné, než když jsem byl v USA. Většina mých nejbližších českých přátelství vzešla z týdenních jazykových výměn.

Latudio mi pomohlo s poslechem a porozuměním, tedy abych rozuměl tomu, co lidé říkají, a mohl si tak procvičovat mluvení. Procvičování mluvení není tak těžké, ale poslech a lepší porozumění vždy pomohou při navazování přátelství.