Český systém hromadné dopravy mě opravdu zhýčkal.

Nedávno jsem se vrátil zpět do Seattlu a cítil jsem se tam docela vyděšený z množství aut na několikaproudových dálnicích, dopravních zácp a nedostatku parkovacích míst. I když má Seattle svůj vlastní systém autobusové dopravy a rychlodráhu, ve srovnání s PID (Pražskou integrovanou dopravou) je to docela bída. Rád bych se s vámi podělil o několik důležitých postřehů a jednoduchých jazykových obratů.

Hromadná doprava je součástí kultury města i země. Následující povídání upozorňuje na rozdíly ve veřejné hromadné dopravě mezi Prahou a Seattlem. Když jsme s mým českým partnerem chodili na koncerty v Seattlu, nikdy nechtěl odcházet z domova příliš brzy. Někdy jsem stál i 30 minut u dveří a čekal na něho. Věděl jsem, že nás může potkat nečekané zdržení v zácpě, nebo hledání parkovacího místa a zbytek cesty budeme muset dojit pěšky. On vyrostl s PID, tedy Pražskou integrovanou dopravou, která jezdí pěkně na čas. Pro něho platí, že pokud koncert začíná v 19:30, dorazíte na něj v 19:20 a máte pak ještě dost času na to, abyste dali kabát do šatny a zaujali své místo. Šlo o rozdílné kulturní návyky, se kterými jsme každý z nás vyrostli.

Poznávání a respektování kultury dané země je možností, jak zapadnout, abyste příliš nevyčnívali. Když všichni používají vlastní auto, vzniká určitá míra anonymity, protože se řídíte jen dopravními předpisy. Když nastupujete do a vystupujete z autobusů, tramvají a vozů metra, tuto anonymitu ztrácíte. Vždycky je tu riziko, že se na vás někdo z cestujících v bezprostředním sousedství nějak, třeba “křivě” podívá.

Kdysi jsem si jednoho takového pohledu u cestujícího všiml, když nějaký cizinec mluvil poměrně hlasitě na mobilu. V autobuse nebo ve voze metra v USA jsem žádný takový pohled nikdy nezaznamenal. Když si tohohle všimnete i jindy, nebo v jiném autobuse a u více lidí, je to pro vás varovným znamením, že se tu asi porušuje nějaká neviditelná kulturní norma. Není to nikde napsané, je to jen něco, co se postupně stalo součástí zdejší kultury.

Přinesu vám tu krátký výčet kulturně-přepravních zásad, které samozřejmě nejsou nikde zapsané, a s nimi několik užitečných frází, které si můžete ihned zapamatovat.

Viděli jste někdy, že by kdokoliv uvolnil místo staršímu člověku?

Pokud ano, pak víte, že je to v Čechách velmi časté, zejména u sedadel, která jsou nejblíže ke dveřím. Pokud sedíte na místě nejblíže ke dveřím, můžete své místo nabídnout starší osobě. Pokud si už někdo jiný na některém z těchto sedadel nevšiml osoby, která kráčí směrem k vám, můžete jí své místo nabídnout sám. 

Řekněte: Posaďte se, prosím. Please, have a seat. 

Na vaše gesto dotyčný odpoví slovy Děkuju, nebo Děkuju, to je od vás milé. Thank you, you’re sweet. Nebo mohou říci i něco jiného, což obvykle naznačí, že na příští nebo přespříští zastávce vystoupí. Nikdy jsem tomu přesně nerozuměl, ale prostě mi došlo, že si sednout nechtějí. Tak jsem se posadil zpět na své uvolněné místo.

Jednu drobnost bych ale přece jenom okomentoval. Pokud takovému člověku uvolníte místo a při jeho odchodu stojíte někde poblíž, je slušné mu říct, Na shledanou. Good bye.

Už jste se někdy setkali s tím, že by nějaká osoba pomohla nastoupit nebo vystoupit matce s kočárem nebo staršímu člověku na vozíčku?

Jednou z věcí, kterou velmi ceňuji - jak lidé pomáhají matkám s kočárky nebo starším vozíčkářům nastupovat do a vystupovat z tramvaje. Jsem si jistý, že by to tak bylo i v USA. Jenže v USA všichni jezdí autem, takže málokdy uvidíte. V Praze je nástup matek a starších lidí do tramvají a výstup z nich díky modernizovaným tramvajím snazší.

V takových situacích stačí jediná věta: Můžu vám pomoct? May I help you?

V odpověď uslyšíte: Děkuju, jste zlatý/zlatá. Nebo: Jste hodný/hodná. Thank you, You are precious, or, You are kind.

A opět, pokud náhodou vystoupíte z tramvaje dříve než oni, je slušné říct, Na shledanou, Good-bye, nebo: Mějte se hezky. Have a good day. 

Už se vám někdy stalo, že jste ve stoje uvízli uprostřed nacpaného autobusu, tramvaje nebo vagonu metra? 

Používám frázi S dovolením, když potřebuji kolem někoho projít, abych mohl vystoupit, nebo když stojím těsně za jiným člověkem, nebo když sedím na sedadle dál od uličky a chci vystoupit. 

S dovolením se také hodí když potřebujete projít dlouhou frontou lidí, kteří stojí pohromadě a vy se snažíte projít. Hodí se mi to také v šatnách a v uličkách mezi regály v obchodech s potravinami, když se snažím projít úzkým koridorem.

Dá se v metru přepravovat kolo?

Možná jste už někdy viděli člověka, který s kolem vystupoval z nebo nastupoval do metra. Nejsou tam žádné značky, ale v prvním a posledním vagonu metra je místo pro ty, kteří mají jízdní kolo. Nedávno jsem se tímto "pravidlem” řídil i já sám, když jsem převážel dvě velké modré tašky IKEA naplněné meditačními polštářky. Zachoval jsem se tak hlavně proto, že to bylo během ranní špičky. 

Mimochodem, kolo si můžete vzít i do některých autobusů, které mají vpředu stojan na kola.

Fráze, o které jsem se tu podělil, pomůžou vašemu pocitu, že jste i v nejběžnějších okamžicích každodenního života součástí zdejší kultury. Nemusíte místní jazyk ovládat, abyste se cítili součástí tepu města a celé kultury. 

Ve srovnání s pobytem v USA jsem si uvědomil, jak mě jízda v autě izoluje od kontaktu s ostatními. V Praze i dalších městech České republiky se cítím být více součástí města a jeho kultury, protože žiju s lidmi i v autobusech, tramvajích nebo metru. To mě motivuje ke zlepšování vlastní češtiny, abych se mohl s místními lidmi sblížit ještě víc. 

Motivace je důležitou podmínkou pro to, abyste si jazyk skutečně osvojili. Takže každý den, který mohu začít komunikací v češtině, přispívá zároveň k tomu, abych se v češtině zdokonalil.